Škola malého stromu

Nedávno jsem při uklízení našla knížku Škola malého stromu od Forresta Cartera. Pamatuji se, že jsem jí kdysi zkoušela číst, ale vůbec mě nezaujala, tak jsem asi po dvaceti stránkách skončila. Teď mi nešel pár dnů internet (nechápu proč, prostě asi nějaký výpadek u poskytovatele či co) a tak jsem si řekla, že dám Škole malého stromu druhou šanci.

Je to příběh o malém, sotva šestiletém chlapci, který se po smrti svých rodičů dostal k babičce a dědečkovi, kteří žili na samotě vysoko v horách. Babička byla Indiánka z kmene Čerokíů a dědeček napůl Čerokí, napůl Skot. Říkali chlapci Malý strom. Dědeček učil chlapce porozumět přírodě a zvířatům a pochopit, jak přemýšlejí. Naučil ho lovit, starat se o políčko s červenou indiánskou kukuřicí, z které pak pálili Whisky - což bylo zakázané. To byl ale hlavní zdroj jejich obživy. S babičkou se zase Malý strom učil číst. Každou sobotu a neděli večer babička zapálila petrolejku a předčítala Malému stromu a dědečkovi knihy od Shakespeara, Byrona a dalších. Tak poznávali historii své země. Později dědeček s babičkou vyprávěli Malému stromu příběh Čerokíů - jak byli nuceni opustit svou půdu a vydat se na "Stezku slz".
Dědečkovi se protivili všichni politici, hlavně pan Washington kvůli jeho dani z Whisky.
Knížka popisuje nesčetná dobrodružství, která spolu dědeček a Malý strom prožili.

Je to moc krásná knížka. Ukazuje se v ní spojení člověka s přírodou a její vyšší chápání. Pro ukázku přidávám pár úryvků, které se mi moc líbily:

"Dědeček říkal, že dyž pes, nebo kdokoli jinej ztratí pocit, že eště k něčemu je, je to sním moc špatný."

"Babička říkala, že není možné milovat něco, co nechápeš; není možné milovat lidi ani Boha, když lidem ani Bohu nerozumíš."

"Babička vyprávěla, že každý šlověk má dvě mysli. Jedna mysl řídí potřeby tělesného života. Ta třeba rozhoduje, jak si opatřit střechu nad hlavou, potravu a vůbec věci pro tělo. Je třeba jí užívat při zakládání rodiny, při vychovávání mladých a tak. Řekla, že tuto mysl musíme mít, abychom si mohli zajisti živobytí. Ale zároveň řekla, že máme i jinou mysl, ktrá s tím nemá nic společného. Řekla, že je to duchovní mysl. Babička řekla, že kdo používá mysl tělesného života k sobeckých a záludným plánům, k tomu, jak podrážet druhé lidi a vymýšlet si, jak z nich získat hmotný prospěch, špatně skončí; jeho duchovní mysl se scvrkne tak, že není větší než hikorový oříšek. "

"Dědeček říkal, že je vo moc lepší někomu vysvětlit, jak se co dělá, než mu něco dávat. Říkal, dyž někoho naučíš, jak si má sám poradit, bude v pohodě; ale dyž mu třeba něco dáš, a přitom ho nic nenaučíš, budeš ho mít na krku až do konce svýho smrtelnýho života."

Babičky

Minulý týden, myslím, že to bylo úterý, jdu ze školy na nádraží po pěší zóně ve Žďáru a najednou slyším strašné nadávání. Ale jak sprosté. Tak mi to nedalo a začala jsem se rozhlížet po lidech, odkudže ta hrůza vychází. Když jsem po malé chvilce konečně našla ten zdroj, protože jsem ho očividně nehledala jenom já, fakt se mi udělalo dost mizerně. Po chodníku naproti se doslova valila korpulentní starší paní, za ruku vedla asi tak pětiletého chlapečka, který plakal, ovšem ne nahlas, pouze bylo vidět, že mu tečou slzičky a paní mu tak šíleně nadávala a ječela u toho, že to muselo slyšet snad půl města.
Já vím, že malé děti dokáží pozlobit, ale nedokážu si představit, co ten klučík mohl udělat tak strašného, že si vysloužil taková příšerná slova! Jenom jsem matně zaslechla: "Babi, ale já do toho fakt nestrčil!" Jestli někde něco spadlo, nevím, prostě jsem se nedozvěděla, co se přihodilo.
No a poslední kapka byla, když ta "babička" zaječela na celé kolo: "Podivej se na sebe, ty...........(to nemůžu napsat), všichni se na tebe dívají, jakej jsi........(to tady taky nemůžu napsat)!" To mě naprosto dorazilo až jsem měla skoro slzy na krajíčku. Nějaký starší pán té rádoby babičce něco řekl, ale ozvalo se jen hřmotné: "A ty si jdi po svejch.....(její slovník nadávek byl velice obsáhlý)" "Co to je za babičku?", přišlo mi na myslo. Nic takového jsem v životě neviděla...Fakt se mi chtělo brečet.

Obě naše bábrdlinky na nás vždycky byly moc hodné, daly nám první poslední. Ani jedna nás ani jednoho v životě neuhodila, prostě jsme byly s bráchou strašně opečovávané a rozmazlované děti. Až donedávna jsem si myslela, že babičky jsou prostě takové, milují svoje vnoučata, rozmazlují je, vyvařují jim na co mají právě malí šmudlíci chuť...To jsem se ale teda šeredně přepočítala!

Krucemburk a okolí

Je to asi dva týdny zpátky. Venku bylo nádherně, tak jsem vzala čubí a vydali jsme se na procházku po pěší zóně kousek za Krucemburk a pak po louce pořád do kopce a do kopce a vznikly z toho tyhle fotečky.

"Hele, já ti nechci nic řikat, ale já už fakt nemůžu, jestli sis toho laskavě nevšimla. Mám malý nožičky, takže mě koukej vzít."

Blogy blogy blogy...

Popadla mě neodolatelná chuť filozofovat a tady na blogu si to můžu dovolit, takže se ptám: "Proč stále vedu nějaký blog?" Zřejmě jsem propadla závislosti na blogu, ale v jakési prapodivné formě. Už to trvá rok. Za ten uplynulý rok jsem měla cca 6 blogů. Všechny na blog.cz. 5 jsem jich zrušila, nechala jsem si jeden, ale i ten uvažuju, že zruším. Jak je možné, že když mám jeden blog, tak mi prostě v nějaký okamžik jakoby "rupne v bedně" a já najednou nemám vůbec žádnou myšlenku, co bych tam tak napsala a ten blog už prostě nechci. No tak ho zruším, založím nový a nápady se hrnou jako na běžícím páse. Ale vždyť je to naprosto stejné prostředí, tak co je na tom tak jiného? Tady na blogspot.com je to jiné. Je to malinko složitější (ale opravdu jen malinko) ale o mnoho lepší, zdá se mi.

Možná potřebuji stále nové věci ke zkoumání, baví mě zjišťovat, jak všechno tady funguje, kde najdu další české blogy, a kde bych se s kým přes blog seznámila. Na blog.cz to mám už okoukané, vím přesně, jak nastavit design, řeknu vám to klidně poslepu a třeba ve 2 hodiny ráno. Tady se mi líbí natolik, že se jen sotva vrátím na blog.cz. Blog.cz je kvalitní a skvělý server, ale ne tak dobrý jako tenhle a já mám ráda to nejlepší.

Blog je pro mě místo, kde můžu napsat, co si myslím. Je to zdroj dalších názorů na věc, můžete se tu podělit o svoje starosti a radosti s dalšíma lidma. Můžete vystupovat v anonymitě nebo nemusíte. Blog je svět, který si řídíte jenom vy sami. Nic vás to nestojí a přitom je to pouze vaše. Záleží na vás, jak blog bude vypadat, co na něm bude.

Chlupaté potěšení

Na parapetu u okna
stydne mi čaj s citronem.
Kdo to přišel podívat se
co to voní za oknem?

Čumáček černý se v okenním rámu ukázal,
když venku vůničku objevil kdesi.
Teď už vím, kdopak to přišel,
to jen naše Jessie.

Dneska je to ztracený den

Dneska je extrémně debilní den. Všecko je takové ponuré, všichni jsou těžce protivní a já jsem raděj zalezlá doma, abych se nemusela s nikým vidět. Zkouším si zvednou náladu skupinou Roxette, ale prostě to nějak nejde, tenhle den je od rána naprosto k ničemu. Pokoušela jsem se dát dohromady alespoň dvě maturitní otázky z práva. Mám od každé ani ne půlku. Nemám páru, jak se to naučím, když každá otázka vyjde na 4 stránky A4 a celkem jich je 25. Už abych si začala pomalu opakovat...

Nejradši bych se na všechno vybodla. Mám tady dvě haldy prádla na žehlení a stále se k tomu nějak nemůžu dokopat. Asi si půjdu udělat čaj a dám se do toho, někdy se to prostě vyžehlit musí. Zkouším být trochu veselá, ale nesnesu ani svůj odraz v zrcadle...Fakt nálada na bodu mrazu, možná ještě níž.

Lucie - Sen

Tady tahle písnička je jednoduše krásná i když klip k ní není nic krásnýho. Myslím, že je to jedna z nejpovedenějších písniček od Lucie.